Bruslaři a bruslařky pátých tříd

Bylo v plánu zúčastnit se hodinové akce bruslení na Zimním stadionu v Sedlčanech. Jen dvě hodiny učení v lavici a… bruslíme.

Kvalitu velké přestávky jsme sice okusili až v autobuse, kam jsme v půl desáté usedli, ale krásné počasí k dopolední svačině nás mile potěšilo. Vezl nás řidič pan Chocholoušek a cestu zpestřoval všelijakými písněmi . Některé jsme si mohli i zazpívat. Cestou zpět zazněla i jedna vtipná mluvená scénka.  To jsme se nasmáli.

Na stadionu jsme se nejprve museli nelehce obout do bruslí – někdo to zvládl sám, někde pomáhali učitelé, protože brusle by byly málo utažené a neseděly na noze. I to jsme v krátkém čase zvládli a vydali se na ledovou dráhu.

Někteří z nás byli tak šikovní, že začali hned bruslit a ukazovat své bruslařské dovednosti. Leckdo zvládal i jízdu pozadu, jiní se proháněli ještě zpočátku opatrně a ve dvojicích – i s podporou učitele a některých spolužáků. Pár z nás stálo na bruslích poprvé nebo po delší době a postranní mantinel nám ještě dodával jistotu. I spolužáci byli kamarádští a se slabšími bruslaři trávili část svého času. To bylo moc prima. Těmto méně zdatným žákům se učitelé věnovali nejvíce, aby se naučili techniku přenášení váhy, zpevnili tělo,  přestali se tolik dívat na brusle a snažili se kousek sklouznout. Většině z nich se to dařilo. Velká radost obou stran.

K závěru našeho prvního bruslení bruslaři a bruslařky pátých tříd absolvovali závod rychlobruslení. Nejprve všichni žáci, potom ve skupinách chlapci a dívky. Žáky závod velmi potěšil.

Měli jsme radost, když jsme odjížděli všichni zdrávi a po dobře stráveném čase – i když někteří by si hodinu bruslení ještě klidně o kousek natáhli – a těšíme se zase někdy na brusle. Myslím, že jsme zase trochu lepší kolektiv, než jsme byli včera.